Kdo se někdy nezkontroloval, zda jsou dveře zamčené, nebo se neprohrabal taškou a nehledal klíče či peněženku? Toto zdánlivě neškodné gesto, které mnoho lidí udělá před odchodem ven, často odhaluje touhu po kontrole spojenou s mírnou úzkostí. V některých případech se však tato potřeba kontroly stává ohromující, což je možný příznak obsedantně-kompulzivní poruchy pozornosti (OCD). Jak poznáte rozdíl mezi normální bdělostí a obsedantní spirálou?
Běžná ostražitost, někdy zvýšená stresem
Ve velké většině případů zůstává jednou či dvakrát zkontrolovat, zda jsou dveře zamčené , nebo zda je obsah tašky, normálním chováním, často vyvolaným chvilkovým rozptýlením, duševním přetížením nebo stavem stresu. Tato forma bdělosti, ačkoli poněkud nutkavá, je neškodná: zabere málo času, nezpůsobuje úzkost a rychle odezní.
Některé úzkostné nebo kontrolně orientované osobnosti si tyto malé rituály, které slouží jako způsob, jak se ujistit, osvojují spíše snadno. Pokud se v každodenním životě objevují jen občas a nejsou rušivé, jedná se o neškodný „zvyk“.
Když se rituál změní v posedlost: kontrola OCD
Pro některé lidi s obsedantně-kompulzivní poruchou nabývá kontrola patologického rozměru. Rituál se pak může opakovat desítky nebo i stovkykrát: světla, plyn, dveře, domácí spotřebiče atd. Někteří dokonce jdou tak daleko, že si před odchodem několikrát počítají kroky nebo se převlékají.
Vzorec je vždy stejný: objeví se vtíravá myšlenka („Co když zapomenu? Co když se stane něco nebezpečného?“), která vyvolává úzkost, kterou může dočasně utišit pouze kontrolní rituál. Úzkost se rychle vrací, intenzivnější, a vede k nutkání proces opakovat. Tento začarovaný kruh, typický pro OCD, má nakonec významný dopad na kvalitu života.
Strach zakořeněný v nejistotě nebo minulosti
Příčiny těchto obsedantně-kompulzivních poruch jsou často hluboce zakořeněné. Mohou pramenit ze strachu z vniknutí, nadměrného pocitu zodpovědnosti nebo nevyřešeného traumatu. Mozek pak aktivuje iracionální ochranné mechanismy, jako je forma „magického myšlení“: kontrolování se stává nevědomým způsobem, jak se vyhnout nebezpečí.
U dětí může být určité opakující se chování – jako je seřazování předmětů nebo kontrola detailů – známkou úzkosti. V dospělosti může izolace nebo nadměrná psychická zátěž tyto nutkavé chování zhoršit.
Účinná terapeutická řešení
Kognitivně behaviorální terapie (KBT), zejména prevence expozice a reakce (ERP), je uznávána jako nejúčinnější přístup k léčbě obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Zahrnuje postupnou konfrontaci osoby s jejím strachem, aniž by se mohla poddat svému rituálu: například odchod bez kontroly dveří nebo odchod bez dovolení se vrátit.
Zároveň mohou pomoci nástroje svépomoci: rozpoznat iracionalitu chování, zavést nové rutiny nebo dokonce občas požádat o potvrzení od blízké osoby – aniž by se člověk stal závislým na ostatních.
Kdy bychom se měli znepokojovat?
Kontrola dveří nebo tašky čas od času je naprosto normální. Toto chování se stává problematickým, když se stane časově náročným, zdrojem stresu nebo když narušuje každodenní život: časté pozdní příchody, vyhýbání se určitým výletům, sociální izolace nebo dokonce sekundární deprese.
Identifikace těchto varovných signálů umožňuje včasnou intervenci, než se OCD hluboce zakoření. Protože ano, je možné se z tohoto cyklu vymanit s vhodným a podpůrným vedením.
