Serena Williamsová se ohlíží za svými prvními 15 lety jako profesionální tenistka a otevřeně sdílí výzvy, kterým v tomto sportu čelila. Americká legenda se musela naučit přijmout sama sebe ve vysoce regulovaném světě, a to i přes pocity sebevědomí a neustálou kritiku.
Silné tělo, ale zpočátku špatně přijaté
Od svého profesionálního debutu v pouhých 17 letech se Serena Williamsová odlišovala nejen svým talentem, ale také atypickou postavou na okruhu. Vyčnívala z štíhlých, minimalistických standardů, které dominovaly ženskému tenisu. „Měla jsem výrazné křivky, zatímco všechny ostatní sportovkyně byly hubené, ploché a krásné, každá svým vlastním způsobem,“ vysvětluje. Tyto fyzické rozdíly měly na mladou hráčku významný psychologický dopad.
V průběhu let se Serena musela pohybovat mezi obdivem a odsuzováním, mezi atletickým výkonem a estetickým tlakem. Její tělo, silné a efektivní na kurtu, neodpovídalo implicitním očekáváním médií a veřejnosti. Přesto jí toto tělo umožnilo dosáhnout velkých výšin: síly, vytrvalosti, výbušnosti – vlastností, které se nedají změřit obvodem pasu.
Sexualizace a neustálé odsuzování
Být černoškou s takzvanou impozantní postavou ve světě ovládaném západními standardy vystavilo Serenu dvojí zátěži. Vypráví o neustálé sexualizaci a rasistických a sexistických poznámkách, které redukovaly její identitu na její vzhled. „Má to psychologický dopad. Rozhodně. Nevypadala jsem jako ostatní dívky,“ vysvětluje. Tyto často zlomyslné komentáře v ní živily pochybnosti o sobě a pocit izolace.
Navzdory všemu Serena nikdy nepřestala podávat výkony. Každé vítězství a každý titul dokázaly, že dovednosti a houževnatost nikdy nesouvisejí s konformitou postavy. Její cesta ukazuje, že elitní sport může – a měl by – oslavovat všechny typy postav.
Zobrazit tento příspěvek na Instagramu
Vývoj směrem k přijetí
Serena se časem naučila milovat a přijímat své tělo. Dnes klidně prohlašuje: „Neposlouchám kritiku. Každý má právo na svůj názor. Pokud mě nemáte rádi, nemusíte.“ Svou postavu tak proměňuje v symbol síly a autonomie a zároveň se zasazuje o sebelásku a respekt k rozmanitosti těla.
Nedávno se však setkala s vlnou kritiky poté, co se stala ambasadorkou léku na hubnutí. Vysvětlila: „Nedokázala jsem dosáhnout požadované hmotnosti a věřte mi, nedělám zkratky. Moje tělo nereagovalo. Uvědomila jsem si, že to není otázka vůle. Bylo to biologické.“ Toto prohlášení slouží jako připomínka toho, že každý má svobodu učinit vlastní rozhodnutí. Je naprosto zbytečné přizpůsobovat se standardům, abyste byli „přijatelní“: vaše tělo je už v pořádku takové, jaké je.
Serena Williamsová v konečném důsledku ztělesňuje cenné ponaučení: tělo, ať už vysoké, svalnaté, považované za křivky nebo štíhlejší, je v první řadě nástrojem a odrazem vaší jedinečnosti. Sportovní úspěch, sebevědomí a krása nikdy nezávisí na univerzálním standardu.
