Kontrola času na telefonu nebo hodinkách se zdá být neškodná. Přesto tento jednoduchý úkon odhaluje, jak náš mozek řídí činnosti, které mají být provedeny později. Psychologové to označují jako časově založená prospektivní paměť, což znamená schopnost pamatovat si, že něco máme udělat v určitém čase. Nedávná studie ukazuje, že důležité není ani tak to, jak často kontrolujeme čas, ale spíše jak a kdy to děláme.
Proč se vědci začali zajímat o hodiny
Výzkumníci chtěli pochopit, proč někteří lidé respektují své časové záměry lépe než jiní a proč tato schopnost s věkem klesá. Zaměřili se na sledování času – ty okamžiky, kdy kontrolujeme hodiny, abychom zjistili, zda nastal ten správný čas jednat. Jejich závěr je překvapivý: strategie je důležitější než frekvence.
Zážitek blízký skutečnému životu
Ve studii 223 dospělých ve věku 19 až 86 let plnilo náročný paměťový úkol, při kterém si pamatovali, že mají stisknout klávesu každých 60 sekund. Hodiny byly viditelné a volně přístupné, stejně jako v každodenním životě. Vědci analyzovali celkový počet pohledů na hodiny a to, jak soustředěné tyto pohledy byly, či nebyly, těsně před klíčovým okamžikem.
Co odhaluje váš pohled na čas
Výsledky jsou jasné. Nejlépe výkonní nejsou ti, kteří si čas kontrolují nejčastěji, ale ti, kteří si ho kontrolují především s blížícím se termínem. Neustálá kontrola času může odrážet rozptýlení nebo úzkost, aniž by se zlepšila efektivita. Naopak cílená kontrola prokazuje dobré zvládání pozornosti a schopnost předvídat.
Role věku v time managementu
Studie také ukazuje, že pokles výkonnosti související s věkem je z velké části vysvětlen změnou ve způsobu sledování času. Více než polovina pozorovaných rozdílů souvisí s menší strategickou kontrolou. To znamená, že se s věkem nemění jen paměť, ale také způsob, jakým se synchronizujeme s časem, a tuto strategii lze rozvíjet.
Co se tím mění v každodenním životě
V každodenním životě nás tyto výsledky povzbuzují k zamyšlení nad naším vlastním vztahem k hodinám. Kontrola času bez plánu nám moc nepomáhá. Na druhou stranu, rozhodování, kdy se na hodiny podívat, nebo spoléhání se na vnější připomínky nám může uvolnit pozornost.
Stručně řečeno, kontrola času není jen reflex. Je to jemný, ale silný ukazatel toho, jak hospodaříme s časem a s našimi budoucími záměry. Skutečná otázka nezní, jak často čas kontrolujete, ale kdy a za jakým účelem.
