Britská herečka Aimee Lou Wood, hvězda kultovního seriálu "Bílý lotos", otevřeně hovořila o svém boji s tělesnou dysmorfií. Aimee Lou Wood, známá zejména pro své mezery mezi zuby, trpí touto poruchou, která zkresluje vnímání vlastního těla a činí z jeho obrazu zdroj úzkosti a utrpení.
Tichý boj proti tělesné dysmorfii
Porucha tělesné dysmorfie je charakterizována zkresleným sebevnímáním, kdy daná osoba vnímá své rysy jako odpudivé nebo dokonce monstrózní, ačkoli toto vnímání je mylné. Aimee Lou Woodová vyprávěla, že scény v koupelně v seriálu „Bílý lotos“ byly obzvláště obtížné a konfrontovaly její kritický pohled s obrazem, který považovala za příliš syrový a vzdálený sobě samé.
Vysvětlila: „Během těch dvoudílných sekvencí jsem nenáviděla své tělo. Ale říkala jsem si: není to tvoje tělo, je to tělo tvé postavy.“ Toto uvědomění jí umožnilo využít svou roli jako jakési komfortní zóny, aby se s touto poruchou lépe vyrovnala a konfrontovala ji.
Zobrazit tento příspěvek na Instagramu
Od izolace k přijetí
Herečka také hovoří o hlubokých psychologických dopadech, jako je sociální úzkost a obtíže s pocitem „normality“. Její cesta je poháněna touhou po autenticitě a touhou jít příkladem v hollywoodském prostředí, které často nebývá příliš inkluzivní. Aimee Lou Wood doufá, že dá hlas všem, kteří v tichosti trpí kvůli svému image, a pomůže jim lépe přijmout sami sebe.
Záchranná role umění a komedie
Aimee Lou Wood zdůrazňuje, že herectví pro ni bylo „bezpečným místem“, ochrannou bublinou, kde mohla vyjadřovat své emoce a růst. Tato umělecká zkušenost jí poskytla podporu v oblasti duševního zdraví a umožnila jí oddělit vlastní identitu od identity jejích postav. Herečka se tak připojuje k dalším mladým umělcům, jako je americká zpěvačka, skladatelka a herečka Ariana Grande a americká zpěvačka, skladatelka, herečka, producentka a podnikatelka Selena Gomez, kteří se zasazují o větší otevřenost a porozumění v otázkách duševního zdraví.
Svědectví Aimee Lou Woodové slouží jako připomínka toho, jak neviditelný, ale přesto hluboce dopadný může být boj s tělesnou dysmorfií. Upřímným sdílením svých zkušeností pomáhá prolomit ticho obklopující poruchy vnímání těla a povzbuzuje všechny k praktikování sebesoucitu. Její cesta také ilustruje sílu umění jako nástroje k odolnosti a osvobození.
