Zvyk, kterému se podle několika vědeckých studií vyhýbat před spaním, spočívá v úmyslném odkládání doby před spaním, abychom si „udělali“ volný čas. Toto chování je dnes známé jako „prokrastinace z pomsty“. Tento reflex spočívá v vědomém zůstávání vzhůru, procházení telefonu, sledování „už jen jedné epizody“ nebo trávení času na sociálních sítích, i když jsme unavení a víme, že musíme druhý den brzy vstávat.
Co říká věda
Studie publikovaná ve vědeckém časopise Frontiers in Psychology zpopularizovala tento koncept tím, že ukázala, že značná část účastníků odkládala svůj čas ukládání do postele bez jakéhokoli vnějšího tlaku, čistě z vlastní vůle, na úkor celkové doby spánku. Tato studie, dostupná přímo online, zdůraznila, že toto chování bylo spojeno s horší kvalitou spánku, zvýšenou denní únavou a celkově nižším pocitem pohody. Ukázala také, že tito jedinci si byli vědomi nedostatku spánku, ale i nadále obětovali čas odpočinku pro „čas pro sebe“.
Proč to děláme: rušné dny, psychická zátěž
Tento reflex je obzvláště častý u těch, kteří mají velmi rušné dny, malou kontrolu nad svým rozvrhem nebo vysokou duševní zátěž. Večer se pak stává jediným časem vnímaným jako skutečně „volný“ a existuje tendence ho bránit na úkor spánku. Problém je v tom, že tento „ukradený čas“ má vysokou cenu: nedostatek bdělosti, špatná nálada, podrážděnost, potíže s koncentrací a dokonce i zvýšené riziko úzkosti a deprese, pokud se spánková deprivace stane chronickou.
Tři otázky k určení, zda se vás to týká
Abyste zjistili, zda tímto jevem trpíte, může vám pomoci několik jednoduchých otázek:
- Často odkládáte usnutí bezdůvodně (žádná naléhavá práce, žádná povinnost)?
- Říkáte si pravidelně : „Vím, že bych měl/a spát, ale stejně jdu dál“ ?
- Cítíte se ráno vyčerpaní, když víte, že jste mohli jít spát dříve?
Pokud je odpověď na několik z těchto otázek ano, je pravděpodobné, že je tento reflex zakořeněný. Dobrou zprávou je, že je vratný: klíčovými kroky k osvobození se od něj jsou stanovení pevného času ukládání do postele, vytvoření uklidňujícího rituálu bez obrazovky a především přehodnocení spánku jako nezbytné potřeby, stejně jako jídla nebo dýchání.
Studie nám proto připomíná, že se nejedná o nedostatek vůle, ale o špatně nasměrovaný kompenzační mechanismus – který může napravit lepší hospodaření s časem a důsledná spánková hygiena.
