Vzdycháte, protočíte panenky, kritizujete každou repliku dialogu… a přesto mačkáte „další epizodu“. Sledování seriálu, který vám přijde špatný, zdaleka není náhoda: je to téměř rituál. Za tímto paradoxním potěšením se skrývá psychologický mechanismus mnohem zajímavější, než se zdá.
Sledování nenávisti: když se nenávist stane zábavou
Toto chování má název: hate-watching (sledování nenávisti). Označuje akt úmyslného sledování seriálu, který člověk považuje za otravný, špatně napsaný nebo problematický, ne navzdory těmto nedostatkům, ale právě kvůli nim. Na rozdíl od prostého zklamání seriál vyvolává intenzivní emoce, které upoutají pozornost.
Kdybyste se jen trochu nudili, vzdali byste to. Ale tady reaguje celé vaše tělo: napětí, nervózní smích, rozhořčení. Váš mozek to miluje. Výzkumníci v oblasti mediální psychologie vysvětlují, že tyto silné emoce, i ty negativní, stimulují produkci dopaminu a adrenalinu. Výsledek: vaše mysl je bdělá, vaše energie proudí, vaše přítomnost je úplná. Jste zaujati, živí, vitální, i když si stěžujete. Vaše tělo to cítí a přesně to dělá z tohoto zážitku návykovou zkušenost.
Nečekané potěšení z „negativních“ emocí
Studie emocí v reakci na beletrii ukazují, že hněv, rozpaky nebo podráždění lze vnímat jako příjemné, pokud jsou pociťovány v bezpečném prostředí. Víte, že je to „jen představení“. Tento odstup proměňuje podrážděnost v emocionální hru. Pozorujete své reakce, někdy je přeháníte, téměř si je vychutnáváte.
Tomu říkáme metaemoce: nezáleží jen na tom, co cítíte, ale i na potěšení z prožívání něčeho intenzivního. Stimuluje se vaše citlivost, kritické myšlení a analytické schopnosti. Dovolíte si cítit se naplno, bez omezení, bez nebezpečí. Forma emoční svobody, pro mysl téměř osvěžující.
Symbolická nadřazenost a ironický odstup
Sledování seriálu, který nenávidíte, může také posílit vaše ego. Poukázáním na dějové díry nebo karikaturní postavy se cítíte prozíravější, sofistikovanější, více „nad tím“. Tento postoj vytváří uklidňující odstup: jste zapojeni, ale ne oklamáni. Tento mechanismus je obzvláště rozšířený u seriálů považovaných za „provinilé potěšení“. Abyste je mohli dál sledovat bez výčitek svědomí, kritizujete je. Zůstáváte oddaní a zároveň si zachováváte image náročného diváka. Váš pohled je zároveň posměšný i angažovaný, jemná rovnováha mezi nestydatým potěšením a ironickým soudem.
Sociální sítě: katalyzátory kolektivního potěšení
Dnes je sledování nenávistných scén jen zřídka osamělou činností. Komentování epizody v reálném čase, sdílení vlastního rozhořčení, vytváření memů nebo absurdních teorií proměňuje sledování v sociální zážitek. Vaše podrážděnost se stává zdrojem smíchu, diskuse a kamarádství. Kolektivní atmosféra zesiluje emoce a činí je snesitelnějšími.
Výzkum sledování seriálů na plný úvazek ukazuje, že mnoho diváků si seriál užívá více, když se stane odrazovým můstkem k diskusi. I průměrný seriál vytváří spojení. Cítíte se propojeni, zahrnuti, slyšeni. Vaše potěšení už nepochází pouze ze samotného seriálu, ale z toho, co vám umožňuje: mluvit, kritizovat, smát se společně.
Věnujte pozornost emoční rovnováze
Odborníci nám však připomínají, že neustálá konzumace obsahu, který podporuje cynismus, může ovlivnit váš pohled na svět. Neustálou kritikou si můžete ztvrdit své úsudky nebo normalizovat negativitu. Klíč tedy spočívá v rovnováze. Sledování nenávistných pořadů může být dočasným ventilem, hravým způsobem, jak uvolnit napětí. Vaše mysl si také zaslouží příběhy, které pěstují empatii, radost a zvědavost. Vaše emocionální tělo potřebuje jemnost stejně jako stimulaci.
Nakonec, pokud budete i nadále sledovat seriály, které „nenávidíte“, není to slabost. Je to důkaz, že jste citliví, angažovaní a zvědaví. A to je vlastně skvělá vlastnost.
