Ve světě sportu přetrvává misogynie, zejména na sociálních sítích, kde mnoho žen odsuzují sexistické poznámky, které denně čelí. Tyto útoky se zaměřují především na jejich vzhled, oblečení a legitimitu ženského sportu, což vytváří pro sportovkyně obtížné prostředí. Vzniká hnutí solidarity a reakce, v němž se sportovkyně konečně odvažují promluvit.
Opakující se sexistická kritika
Sportovkyně jsou často kritizovány, protože jejich těla jsou považována za „příliš mužná“ nebo „příliš svalnatá“. Jejich výběr oblečení je také předmětem ostrého posuzování, stejně jako vnímání, že ženské sporty jsou „nudnější“ než mužské. Tento každodenní sexismus odráží přetrvávající genderové stereotypy ve společnosti.
Zobrazit tento příspěvek na Instagramu
Kolektivní reakce a podpora mezi sportovci
Tváří v tvář těmto požadavkům už sportovkyně nemlčí. Využívají sociální média k sebevyjádření, sdílení svých zkušeností a potvrzení hrdosti na svá těla a svůj sport. Tento projev hlasů se setkává s pozitivní odezvou u dalších sportovkyň, které se mobilizují k obraně viditelnosti a důstojnosti ženského sportu. Toto hnutí pomáhá bořit předsudky a posilovat opatření proti sexismu.
@muaythaimusings #bojovésporty #misogynie #muaythai ♬ původní zvuk - muaythaimusings
Násilí nad rámec pouhých poznámek
Sexismus ve sportu se bohužel neomezuje pouze na kritiku fyzického vzhledu. Mnoho žen také trpí psychickým násilím, dokonce i fyzickým napadením, které je často zatajováno nebo ignorováno. Ikonické osobnosti, jako je francouzská krasobruslařka Sarah Abitbol, alžírská boxerka Imane Khelif a americká gymnastka Simone Biles, pomohly prolomit mlčení, odhalily rozsah problému a tlačily na instituce k akci.
Atletky, které jsou kvůli svým tělům a výběru oblečení obtěžovány, nyní prolomily mlčení a vytvářejí jednotnou frontu proti misogynii. Ženský sport si díky této zásadní mobilizaci získává uznání a respekt, a to i přes stereotypy a násilí. Boj za rovnost a důstojnost ve sportu však zůstává každodenním bojem, který musí pokračovat.
