Na nohou tenisky Converse, v uších mi hraje zasněná skladba od Chainsmokers, kolem pasu uvázaná kostkovaná košile, viditelný piercing a balzám EOS vždy na dosah ruky. Co bylo včera trapné, je dnes prohlášením. Rok 2026 slibuje, že bude úzkostlivější a nejistější než kdy jindy, a proto se rádi ohlížíme zpět. Slavíme rok 2016, rok, kdy naše selfie nesly pečeť Retrica a naše story byly plné kelímků Starbucks a palem.
Pohled zpět na rok 2016: rok plný barev
„Šťastný nový rok 2016.“ Ne, nebyl to překlep, ani výsledek obzvlášť opilého Silvestra. Prsty v euforii odpočítávání neklouzaly po klávesnici. Bylo to záměrné. V těchto neklidných časech je rok 2016 pro nás, naše kolektivní útočiště, tak trochu šťastným rokem. Je to rok „výzvy figurín“, přehnaného psího filtru, jahodově vonících Vans a fotek, kde jsme si na předloktí vytetovali „Forever Young“. Když se zamyslíme nad všemi těmi barevnými kódy a maximalistickými dress cody, zjistíme, že říkáme tu téměř symptomatickou frázi: „Dřív to bylo lepší.“
Není potřeba žádný výkonný stroj z filmu „Návrat do budoucnosti“, abychom se znovu navlékli do roztrhaných mini kraťasů a znovuobjevili pocit sametového náhrdelníku na kůži. Stačí jen letmý pohled do našich archivů, těch, které by dnešní mládež považovala za „nepříjemné“ nebo „trapné“. Mnozí lidé rok 2026 popírají a raději znovu prožívají tuto éru, která se dnešním teenagerům jeví jako doba kamenná. Rok 2016 byl jakýmsi naším zlatým věkem, klíčovým rokem, kdy sociální média ještě nepronikla do našich životů a byli jsme lhostejní k názorům ostatních.
Byl to rok, kdy „swag“ nebyl slangem generace „boomerů“, ale nejpoužívanějším hashtagem pod příspěvky se sytými barvami. Byl to také rok, kdy každou fotku upravovala Retrica a my jsme si vyplňovali obočí za zvuku soundtracku k filmu „Lush Life“ od Zary Larsson. Stále si pamatujeme ovocný otisk dětských rtů na našich rtech a mlhu Victoria's Secret na naší opálené pleti. Byl to rok zinscenovaných, ale spontánních momentek s vlasy ve tvaru srdce a prsty hláskujícími „LOVE“.
@nostalgicteendream #fyp #2016 #2016nostalgie #viral #2016vibes ♬ Lean On - Major Lazer & DJ Snake ft. MO
Znovuobjevení estetického pohodlí minulé éry
V roce 2016 se všechno zdálo klidnější, jednodušší a lehčí. Rok 2016 byl trochu jako náš ráj uprostřed současného chaosu, naše emocionální Eldorado v obecné nestabilitě. Fotili jsme pro zábavu, ne abychom dostali lajky nebo poslouchali diktát. A naše Snapchat stories připomínaly spíše náhodný vlog než pečlivě naplánované a propracované focení. Instagram a Snapchat byly stále prostorem pro jemnou kreativitu, Tumblr kolektivní nástěnkou nálad. To vše vytvářelo emocionální kokon, kde se každý mohl definovat, rozpoznat a cítit se propojený s ostatními bez tlaku. Není divu, že se rok 2016 stal stěžejním pokřikem.
Dospělí, kteří jsou zastánci roku 2016 a znovu si přivlastňují trička s nápisem „I love NY“, znovu podléhají batikování a znovuobjevují hlas Charlieho XCX, jsou ti samí teenageři, kteří v roce 2016 neměli jiné priority než obdivovat západy slunce a dofotit si polaroidový film. Jsou to také ti, kteří snili o toulkách ulicemi Palm Springs, pořízení kabelky Louis Vuitton Alma a zapuštěném bazénu, jen aby si mohli procvičovat salta. Rok 2016 byl rokem, kdy jsme se na život dívali skrz růžové brýle, a ne jen skrz ty ve tvaru srdce.
Rok 2016 byl klíčový, ne přehnaně digitální, ale dost na to, aby zaplnil instagramový kanál. Byl jakýmsi zlatým středem mezi moderností a vintage nádechem. Navíc na časové ose rok 2016 spadá po finanční krizi v roce 2008 a před pandemii covidu-19. To vysvětluje hmatatelnou chuť do života a nakažlivé nadšení. A ať už náhodou nebo ne, k pěstování pozitivity jsme nepotřebovali knihy o svépomoci: byla vrozená.
Nostalgie, nejlepší lék tváří v tvář nejistotě
Pokud si na rok 2016 uchováváme sladkou a klidnou vzpomínku, je to proto, že to byl rok objevování, odpoutání se, opravdového klidu a sebepotvrzení. Přesto se zdá, že naše paměť zastínila některé detaily z onoho roku, který byl také rokem brexitu a Trumpova prvního vítězství.
Ve skutečnosti je rok 2016 referenčním bodem, stejně jako rok 2000 a jeho džíny s nízkým pasem. Tento svět je nám povědomý; promlouvá k nám a utěšuje naše vnitřní dítě. Držíme se ho ne z lítosti, ale pro ochranu. Rok 2016 je naší tísňovou linkou v dobách nebezpečí. Odráží také nostalgii, která je téměř terapeutická.
Nostalgie není slabost ducha; je to záchranná síť, když je všechno nejisté. Stručně řečeno, rok 2016 se vrací jako rok pohodlí, ne kvůli svým konkrétním předmětům nebo vzhledu, ale kvůli tomu, co představoval: křehkou rovnováhu mezi kreativitou a bezpečím, osobním vyjádřením a kolektivní sounáležitostí. V roce 2026 se staneme dívkou z Tumblr, jakou jsme chtěly být v roce 2016, a znovu prožijeme ten rok jako refrén „Forever Young“.
