S blížícím se létem nás novinové titulky povzbuzují, abychom vyměnili pohodlné pantofle za tenisky a spálili „nahromaděné kalorie“ s raclette. Každý rok mnoho lidí podléhá tlaku hubnoucích rutin, jako by hubnutí automaticky znamenalo větší štěstí. Jako by pocit volnosti v džínách byl ztělesněním naplnění. Nedávná studie však zpochybňuje vše, co jsme si mysleli, že o hubnutí víme.
Deprese z diety: málo známá realita
S blížícím se létem se časopisy plní detoxikačními recepty, „zázračnými“ nutričními radami a domácími cviky, které nabádají širokou veřejnost, aby shodila pár kilo a mohla se procházet po teplém písku. Už se netaje sýr raclette, ale čísla, jako by snížení čísla na váze nějakým způsobem zvyšovalo pocit pohody.
Pokud máme věřit těmto prohlášením plným příkazů, štěstí závisí na pár centimetrech v pase a spočívá v nevýrazných salátech, oblečení velikosti 6 a bylinkových čajích „na spalování tuků“. Aby se člověk cítil dobře psychicky, musí se cítit dobře i fyzicky, a to je nemožné s madly, bříškem ve tvaru marshmallow a stehny, která se o sebe třou. Alespoň o tom nás společnost přesvědčila, když spojuje ploché břicho s vitalitou.
Mnozí se nechají těmito lákavými sliby zlákat a pustí se do drastických diet v naději, že se budou radovat ze svého nového odrazu. Jenže na papíře je hubnutí „idylické“, ale ve skutečnosti je zdrojem zármutku. Číslo na váze, které svědčí o měsících strádání a neúnavného cvičení, zdaleka nepřináší štěstí, ale vyvolává jen zoufalství. Studie University College London vyvrací tuto myšlenku, že štíhlost je lékem na štěstí. A prohlášení vytištěná na lesklém papíře zní spíše jako lži než neškodné rady.
Když zklamání převáží nad uspokojením
V kolektivní představivosti je hubnutí úspěchem, osobním úspěchem, důvodem k gratulaci. Společnost odvedla skvělou práci v tom, že nám touto dietou prospívající verzí vymývala mozky. Je proto těžké si představit, že bychom se kvůli této tolik žádané fyzické změně cítili sklesle. Přesto velmi často důsledky nedosahují očekávání. A nakonec, i s „méně kilogramy“ zůstává morálka nízká.
Významný úbytek hmotnosti zdvojnásobuje riziko pocitu smutku, osamělosti nebo dokonce deprese ve srovnání s někým, kdo nezhubl nebo dokonce přibral. K těmto závěrům dospěli vědci, kteří sledovali téměř 2 000 jedinců s nadváhou nebo obezitou. Na konci analyzovaného období 14 % účastníků ztratilo alespoň 5 % své tělesné hmotnosti. Jejich psychický stav se však nezlepšil; spíše naopak.
Lidé, kteří zhubli, měli o 78 % vyšší pravděpodobnost, že se u nich rozvinou depresivní příznaky ve srovnání s ostatními. Navzdory zlepšení některých zdravotních ukazatelů, jako je krevní tlak, jim tedy chyběla chuť do života. Důvod? Jo-jo efekt, pocit stagnace, pomalý pokrok ve vidění výsledků v zrcadle, pocit marného úsilí. Hubnutí s sebou nese mnoho obětí, bez skutečné odměny na konci. „Lidé by neměli očekávat, že se jim náhle zlepší všechny aspekty života,“ varuje Sarah Jacksonová, jedna z výzkumnic studie.
Sebepřijetí, nejlepší recept
Ponaučení z této studie je v konečném důsledku jasné: je lepší změnit svůj pohled na věc než své tělo. Jen proto, že se vejdete do kalhot z mládí a zapnete si šaty, neznamená to, že se zbavíte všech starostí. Navíc se ta těžce nabraná kila rychle znovu objeví.
Podle studie publikované ve vědeckém časopise New Scientist přibližně 85 % lidí považovaných za „ obézní “, kteří zhubnou alespoň desetinu své váhy, ji v následujícím roce znovu přiberou. Jaký má tedy smysl odepřít si dezert v restauraci a odolat lákadlu dobrého burgeru, když se jen vrátíte ke své původní váze?
Chopit se života naplno, než nás pohltí společenský tlak – to je správná filozofie. Místo toho, abychom transformovali svá těla tak, aby odpovídala standardům krásy, transformujeme své myšlení. Místo toho, abychom zpevňovali svá těla, posilujeme své sebevědomí. Protože skutečná revoluce nespočívá v „zhubnutí pár kilo“, ale v osvobození se od tlaků, které nás přesvědčují, že se musíme změnit, abychom si zasloužili štěstí. Naučit se žít svá těla taková, jaká jsou, se všemi jejich variacemi a jedinečnými vlastnostmi, zůstává nepochybně nejzdravějším přístupem.
