Tato otázka by stála za filozofický esej, a přesto je to dobrý test vlastních citů. Než vyznáte lásku někomu, koho sotva znáte, naučte se říkat si před zrcadlem „Miluji tě“ a věřte tomu. Podle vědy je tento soucit se sebou samým pro zdravou lásku nezbytný. Nečekejte tedy pohádkový románek, pokud nejste schopni sami sebe pochválit.
Je sebeláska předpokladem pro zahájení románku?
„Než budeš moci milovat ostatní, musíš nejdříve milovat sám sebe.“ Tato téměř existencionální fráze, která jako by vypadla přímo z učebnice literatury, romantické komedie nebo buddhistického chrámu, není tak triviální, jak se zdá. Je to rada nabitá moudrostí, která klidně mohla pocházet z ordinace psychologa. Protože milovat někoho, aniž bys miloval sám sebe, je v konečném důsledku trochu jako skočit do vody, aniž bys uměl plavat, nebo jezdit na kole bez koleček.
Je zřejmé, že se nemůžete stát posedlí sami sebou jako Narcis nebo se neustále zahrnovat komplimenty. Jinak riskujete, že budete působit egocentricky a úzkoprse. Na druhou stranu sebevědomí, které vám na profilech na Tinderu nebo na rande často chybí, je nezbytné pro prožití skutečně smysluplné lásky.
Toto zdůrazňuje studie z roku 2016, publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology. Sebeúcta není bonus navíc; je zárukou trvalého, zářivého a zdravého vztahu. „Vysoké sebevědomí předpovídá začátek vztahu, zatímco nízké sebevědomí předpovídá jeho rozpad. Tyto výsledky ukazují, že sebevědomí ovlivňuje výskyt významných změn ve vztazích a že naopak prožívání těchto změn ovlivňuje následný vývoj sebevědomí,“ uvádí se ve zprávě.
Sebeúcta, klíč k naplňujícímu románku
Sebeúcta, získaná v dětství, ale ztracená v průběhu času kvůli posměchu, srovnávání nebo nevhodným poznámkám, se těžko udržuje. Tato sebeúcta, která se v extrémech stává varovným signálem nebo dokonce běžným rysem narcistických úchylů, je ochranou v nepřízni osudu, štítem proti nejistotě. Psycholožka Elisabeth De Madre ji popisuje jako „vnitřní bezpečí“. Je to váš emocionální nárazník, váš vestavěný airbag.
Studie publikovaná v časopise Nature tento názor také podporuje. Sebeúcta je základem vztahu, pojivem, které drží pár pohromadě. Bez ní pár riskuje nestabilní situaci, nedostatek stability a v případě konfliktu se ocitne zcela bez povšimnutí. Pokud máte dobré sebevědomí, již víte, jak být soběstační, a jste téměř zcela imunní vůči emoční závislosti. „Dobrá znalost sebe sama vám umožní vyhnout se podceňování svých potřeb a především je vyjadřovat s naprostým klidem,“ dodává psycholog.
Práce na svém sebevědomí stojí za to úsilí.
Dobré sebevědomí není užitečné jen pro to, abyste si v práci bez koktání žádali o povýšení, nebo abyste mluvili na veřejnosti, aniž byste se zrudli. Je to také výhoda v lásce, za předpokladu, že toto sebevědomí nepřehnané. Takže místo zdokonalování své výřečnosti, zdokonalování svých řečnických dovedností po boku Hugha Granta a Julie Robertsové a leštění své ústní prezentace jako školní referát začněte tím, že se znovu postavíte do středu svých priorit.
Než pošlete vášnivé zprávy cizímu člověku a budete dovádět v místním parku, naplánujte si klidný čas pro sebe, uvařte lasagne jen pro sebe, nalepte si na samolepicí papírky blahopřání k sobě. Příprava snídaně v posteli, krásné prostírání stolu k večeři, říkání „Miluji tě“... Všechny tyto činy, často určené pro někoho jiného, se pak stanou rituály sebelásky.
Můžeme skutečně milovat, aniž bychom milovali sami sebe? Zásadní rozdíl
Říct, že je nemožné milovat někoho, aniž byste milovali sami sebe, by bylo trochu přehnané. Ve skutečnosti se mnoho lidí zamiluje, i když o sobě pochybují, podceňují se nebo stále hledají svou vnitřní rovnováhu. Láska může existovat i na křehké půdě.
Ale možná skutečná otázka nezní: „Můžeme milovat?“, ale spíše: „Jak milovat za těchto podmínek?“. Bez sebeúcty láska často nabývá nestabilnějších podob: strach z toho, že nejsme dost dobří, neustálá potřeba ujištění, potíže s nastavením hranic. Milujeme, ano, ale s napětím v pozadí, jako by se všechno mohlo každou chvíli zhroutit.
Naopak, dostatečná sebeláska nezaručuje dokonalý vztah, ale zásadně mění váš přístup k němu. Už nehledáte někoho, kdo by zaplnil prázdnotu, ale s kým sdílíte prostor, který je již obydlený. Nežebráte o lásku, ale přijímáte ji.
Sebeláska v konečném důsledku není předpokladem pro vztah, ale spíše kompasem. Vede, vyvažuje a poskytuje bezpečí. Především nám umožňuje rozlišovat mezi láskou, která uklidňuje… a láskou, která pohlcuje.
